Od Tomáše Josky
Pro Hanničku
Když z jitra češeš si vlasy a vlnky ve vaně šplouchají,
je to jako když zlatavé klasy po ránu sluníčko hledají.
A poté co hřeben skončí svou práci,
svou něžnou krásou zveš každého k tanci.
Je radost být s někým koho miluji a ještě krásnější je, když miluje tě též,
na jinak smutném světě je hned krásněji, a to je pravda, žádná lež.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Žádné komentáře:
Okomentovat