Noční návrat

měsíc se odráží v tmavém okně jedoucího vlaku
a stromy mezi ním a vlakem vytvářejí iluzi
měsíce pádícího stokilometrovou rychlostí
skvrny na něm připomínají oči, nos, ústa
(nikdy jsem je nekreslila slunci, jen měsíci)
je andělem, nadějí, zdáním i jistotou
shlíží laskavě dolů a dává pozor
na mě a tisíce a miliony ostatních
ale teď
jakoby se díval jenom a jenom na mě
a jel se mnou stokilometrovou rychlostí domů
uklidňuje to díváme si do očí a mlčíme oba

potom vlak zatočí
a měsíc se vzdaluje, pomalu ale rozhodně
mává mi a usmívá se
neboj, však se zase uvidíme

Odpověď

mám o tebe strach
pod očima
ševelí ti smutek
v srdci zima
a pod skrýší řas
němý svitek

mám o sebe strach
pod rukama
blednou všechna slova
v hlavě tma
a za závojem vlasů
němá slza

The Player

Davidovi

Lol a xD, směje se,
s petem běhá po lese
na mapě zná všechny cesty
s chutí plní těžké questy.
Na zádech má dlouhý luk,
je to prostě čupr kluk.
Kdo ho vidí, ten se bojí,
že v souboji neobstojí.
Blood elfi mu obzvlášť vadí,
sešle na ně kouzlo hadí.

Nespí, expí, stále paří,
neuklidí, neuvaří,
nečeše se, nemyje,
nejí ani nepije,
stále je on, nikdy off:
patologický hráč WoW.

Slova a slova

některá z lásky jsou
obtečou obejmou
jiná mě pohladí
slzy mi zastaví
některá z mlhy jsou
některá z kamení
vřelá, pak studená
jaképak znamení
některá z mlhy jsou
brzy se rozplynou
jiná mi protečou
zákeřně pod kůží
své stopy obtisknou
před těmi z kamení
ztratí se do mlhy
kde všechna pramení

Čekám

Čekám
až se Země pootočí
až mě Slunce
zahřeje

Čekám
až věci minulé
přestanou bolet
neúprosně

Čekám
až srdce hladové
přivykne
půstu

Čekám
až se něco změní
až se něco
stane.

Zatím

zatím jsem slabá
jako květ pampelišky
přes noc se změním v lehounké
chmýří... jen klidně foukni

zatím jen hledám
písničku do své sbírky
přes den si střídám šťastné i teskné
chvilky... které si přečti

zatím se toulám
za zády stíny
uprostřed moří tajemných
slzí... a ty mi setři

Pro Hanničku

Od Tomáše Josky

Pro Hanničku

Když z jitra češeš si vlasy a vlnky ve vaně šplouchají,
je to jako když zlatavé klasy po ránu sluníčko hledají.
A poté co hřeben skončí svou práci,
svou něžnou krásou zveš každého k tanci.
Je radost být s někým koho miluji a ještě krásnější je, když miluje tě též,
na jinak smutném světě je hned krásněji, a to je pravda, žádná lež.