Noční návrat

měsíc se odráží v tmavém okně jedoucího vlaku
a stromy mezi ním a vlakem vytvářejí iluzi
měsíce pádícího stokilometrovou rychlostí
skvrny na něm připomínají oči, nos, ústa
(nikdy jsem je nekreslila slunci, jen měsíci)
je andělem, nadějí, zdáním i jistotou
shlíží laskavě dolů a dává pozor
na mě a tisíce a miliony ostatních
ale teď
jakoby se díval jenom a jenom na mě
a jel se mnou stokilometrovou rychlostí domů
uklidňuje to díváme si do očí a mlčíme oba

potom vlak zatočí
a měsíc se vzdaluje, pomalu ale rozhodně
mává mi a usmívá se
neboj, však se zase uvidíme