Čekám

Čekám
až se Země pootočí
až mě Slunce
zahřeje

Čekám
až věci minulé
přestanou bolet
neúprosně

Čekám
až srdce hladové
přivykne
půstu

Čekám
až se něco změní
až se něco
stane.

Zatím

zatím jsem slabá
jako květ pampelišky
přes noc se změním v lehounké
chmýří... jen klidně foukni

zatím jen hledám
písničku do své sbírky
přes den si střídám šťastné i teskné
chvilky... které si přečti

zatím se toulám
za zády stíny
uprostřed moří tajemných
slzí... a ty mi setři

Pro Hanničku

Od Tomáše Josky

Pro Hanničku

Když z jitra češeš si vlasy a vlnky ve vaně šplouchají,
je to jako když zlatavé klasy po ránu sluníčko hledají.
A poté co hřeben skončí svou práci,
svou něžnou krásou zveš každého k tanci.
Je radost být s někým koho miluji a ještě krásnější je, když miluje tě též,
na jinak smutném světě je hned krásněji, a to je pravda, žádná lež.

Musíte být rychlí když jdete venčit chrty

Musíte být rychlí když jdete venčit chrty
obezřetní i mezi přáteli
neboť cokoliv řeknete může být
však to znáte.

Musíte být štíhlí na prknech předváděcích mol
výkonní v práci a v církvi usmívat se široce
silní v nesnázích a vždy nad věcí
a taky nosit to správné oblečení.

Tak celý život je hledáním
někoho s kým mohu prostě být
sama sebou a víc
už nemusím.

Jestliže

jestliže mlčím
jestli se nedívám
jestli se ztrácím
řeknu podívám se
a najdu

na dně pochyb a slibů
lehký nádech
vůně, dotek
tichý příslib nadějí

jestli moc mluvím
jestliže nespím
jestliže tě volám
nepovím usnu
hledám

Jednou se nenadechnu

jednou se nenadechnu
schovám ruce mezi dveře
mezi keře
pošeptaných slov

jednou se zaraduji
až probudí mne
levandule
utržená bez zákazů z hor

jednou se nezastavím
s hlavou v mechu
si povzdechnu
ještě nechoď ještě trochu

ještě jsi tu ještě jsem tu

Bez názvu

Mariovi.
S modlitbou za děti zlých rodičů.


Ťuky ťuky ťuky ťuk
ať jsi holka
nebo kluk.


Sotva se proklubeš
výkřiky rány slova
do nahé tváře tvé
útočí zas a znova.
V nejlepším mlčení,
jenomže i to bolí.

(ohýbej stromeček, zvykne si na cokoliv)

Rákoska zpívá písničku
poznamená kůžičku.
Tomu dala, tomu víc,
tomu málo, tomu nic.
A mnoho maličkých
bývá už v komůrce utraceno.

(maminka, to je tak něžné jméno)

Dušičky nevinné
na skladě k dostání,
v podstatě zadarmo,
koupi nic nebrání.
Komu se narodíš?
Pohladí, nebo zbije?

(a kdo to rozhodne? Záměr, či loterie?)


Ťuky ťuky ťuky ťuk,
ať jsi holka,
nebo kluk.

Tátovi

tak tohle je březový háj
ráj
ozářen slunečním
posvěcen světlem
měsíčním

klid těla

písaři se už nevcítí
tráva nezemře
zavoní
tlumenou vůní tlení

listů popsaných

UZDRAVENÁ

.
Samota už není opuštěná

Touha už není bezmocná

Vášeň už není nemocná

Spánek už není smrt z milosti

Oka mžik pohledem věčnosti

Víno už není pitná kůra

Sen už není noční můra

Jen motýl co se vrátil

Že někoho tu ztratil

Jediný otazník

kdy nás očistí
od listí
podzim poslední
co spadl do očí
a nepustí
lásku
k bolesti

Milost

já les
a každý strom v něm
koruny zvon
sklání se a líbá
doteky šeptá
je on

ztichle
mizí v srdci cizí noc
proto snes mi dej mi
věčná kouzla hvězdy
věčnou moc

nebo už nevzlétne
nikdy fénix
ve mně

Podzimní

Je ve mně cosi co si

Oblibuje samotu

Chodívá po pahorcích

Na návrších drží stráž.

Pravda

Za nocí chladných a větrných

Tělo by rádo tulilo se 

Kdyby bylo ke komu

Není však 

A tak

Setrváváme vcelku

Pokojně.

Zlatý podzimní list

Dávno již od stromu odloučený

Spočívá na hladině

Nezčeřené